„Za pravěkou těžbou do posvátné krajiny Krumlovského lesa“
Městská knihovna Dolní Kounice, MZM-Anthropos
Pozvánka na exkurzi s doc. PhDr. Martinem Olivou, Ph.D., DSc.
20. 4. 2024 v 10:00 hodin
sraz účastníků v 1. zátočině silnice Maršovice – Moravský Krumlov, souřadnice 49.0394811N, 16.4051728E
Exkurze směřuje do zcela jedinečné a málo známé oblasti, kde se od střední doby kamenné až do doby železné těžil jurský rohovec, druhotně uložený v třetihorních píscích. Těžební revíry, jichž je v jihovýchodní části Krumlovského lesa celkem 9, se soustřeďují do dvou skupin, dnes oddělených silnicí z Jezeřan-Maršovic do Moravského Krumlova (my ovšem uvidíme jen to hlavní z jižní skupiny). Dodnes tu lze pozorovat polozasypané šachty, těžební terasy na svazích a balvany, jež pravěkým štípačům sloužily jako sedátka.
Místní rohovce byly masově využívané k výrobě štípaných nástrojů již od starého paleolitu, ale to se ještě nekopalo do země. I tak je ale nejstarší doložená těžba jedinečná, protože ji provozovali ještě lovci a sběrači střední doby kamenné – mezolitu, asi před téměř 12 až 7,5 tisíci lety. Ve II. revíru odkopávali celý svah a zřejmě se tu setkali s prvními zemědělci, kteří k nám začali pronikat od poloviny 6. tisíciletí před Kristem.
Ti však brzy ztratili o těžbu zájem. Podzemní dolování se obnovilo až ve mladším neolitu, v době kultury lengyelské, které se na Moravě říká kultura lidu s moravskou malovanou keramikou. Její příslušníci kopali mohutné šachty až do osmimetrové hloubky, a v jednom ze severních revírů do takové šachty pohřbili dvě drobné ženy s dítětem a kostmi zvířat.
V době, kdy se těžba pazourků a rohovců v Evropě rozmáhá, tj. ve starším a středním eneolitu, se tu prakticky nic nedělo. Zato na konci tohoto období (pozdní doby kamenné) tu lid kultury zvoncovitých pohárů do hloubky prohrabal svah téhož revíru, v němž se našly lidské kostry, a do jedné z úzkých šachet nacházel kosti ovce či kozy.
Těžba vrcholila ve starší době bronzové (asi 2,2 až 1,8 tisíc let př Kr.), kdy se rohovce již téměř nepoužívaly a jejich dobývání muselo mít zcela jiný, patrně ritualizovaný význam. Z této doby se tu dochovaly zavalené těžní jámy, až 8 m hluboké a stále patrné na povrchu. Kolem kamenů, na nichž seděli štípači, ve výplních jam a v odtěžené hlušině, která byla na závěr těžby zpětně navršena na odtěžené hřbítky, se nacházejí tisíce tun rozštípaných rohovců. Takové podivnosti se tu odehrávaly zřejmě kvůli předkům, sídlícím domněle v lůně země.
V době popelnicových polí se do starých šachet snášely starší úštěpy a jádra, nalézaná "po předcích" v okolí.
Za nomádských nájezdů ve starší době železné se sem uchylovali lidé z nížiny a hloubením až osmimetrových jam zřejmě hledali v podzemním světě předků spirituální ochranu.
Někdejší těžní krajina, kde mnoho terénních tvarů a všudypřítomných lidských výrobků připomínalo staré davové činnosti, byla nejméně od doby bronzové vnímána jako krajina posvátná. Tak dlouhá místní tradice nějaké činnosti, z praktického hlediska po většinu svého trvání nadbytečné, nemá nikde v evropském pravěku obdoby.
Martin Oliva, MZM-Anthropos
kontakt: knihovna: 734 584 632